X

K ukládání nastavení a správnému fungování využíváme soubory cookies. Používáním webu s jejich používáním souhlasíte. Více o cookies

Menu
Košík
0
ESHOP

Omyl v lyžování č.1

Tématický článek - Omyly v lyžování
CARVINGOVÝ OBLOUK

OBLOUK NA HRANĚ LYŽÍ MUSÍME ZAHAJOVAT VÝRAZNÝM ZATÍŽENÍM ŠPIČEK LYŽÍ a zatížením VNITŘNÍ lyže

Na úvod - 1000 lyžařských instruktorů = 1000 různých rad.
Přemýšlejte ale vždy logicky - a pak to půjde.
Mým názorem Vás chci pouze navést na cestu, kdy má čistě vyjetý carvingový oblouk na hranách lyží pokračování - není to slepá cesta, ve které budete odsouzeni na modré - max. červené svahy (při zatěžování špiček lyží v zahájení oblouku).

Zde popsanou technikou lze bez jakéhokoliv prosmýknutí vyjet čistý oblouk po hranách i na černé (upravené a dostatečně široké) sjezdovce.

K současným "chybovým hláškám":

1.Citát (UK FTVS):

Provedení carvingového oblouku
Pohybem kolen šikmo vpřed zatížíme lyže v  přední části se současným jejich postavením na hrany.
(... a demonstrátor pak ve filmech všechno jede tvrdě na patách)

2.Citát (Carving-sport.cz)
1. výrazné snížení těžiště a maximální zatížení špiček lyží – náklek.. s botami, které ho neumožní, alespoň předklon (těžiště těla by mělo být před špičkou boty)
... a pak to demonstrátor jede opět "natvrdo" ve vyváženém postavení - více k patě !!! To je výsměch všem začátečníkům !!!!

Mohl bych takto citovat desítky instruktorů a učitelů lyžování.

Pouze ve zkouškových požadavcích ČSLS je uvedeno těžiště NAD LYŽEMI - OK !!

*  *  *

Kde je /logická/ pravda?

Při jakékoliv výuce oblouků v lyžování si musíme nejprve stanovit cíl.

Pokud bude naším cílem zábava na lyžích - pak zůstáváme na modré sjezdovce a tam lze vyjíždět oblouk na hranách absolutně jakkoliv. S výrazným zatížením vnitřní lyže - obou lyží - vnější lyže - na špičkách - na patách - a dokonce to jde i pozadu.

Tady prostě chybu nemůžete udělat nikdy. Bavíte se - a je jedno jak.

Ale - pokud si stanovíme, že se chceme naučit a zažít si takovou techniku carvingového oblouku, která bude maximálně adaptabilní na jakýkoliv svah a jakoukoliv rychlost, která bude rychlá pro výuku a použitelná v jakékoliv situaci, bude to už o něčem jiném.
Tady se musíme soustředit na několik zásad, které pak budou na jakémkoliv svahu funkční.

A na černé sjezdovce to NIKDY nebude výrazné zatížení špiček lyží, protože to fyzikálně prostě NELZE provést.
Následoval by logický let střemhlav ze svahu dolů - a bez jakékoliv reakce lyží, které na prudkém svahu prostě nelze vpřední části NIKDY dostatečně zatížit.
V zahájení univerzálního - tedy sportovního carvingového oblouku je nutné zatěžovat lyže v oblasti od špiček vázání k patě boty - soustředit se především na VNĚJŠÍ lyži - nejaktivnější je záběr hrany od špičky vázání k patě vnější lyže.
Poučky s výrazným zatížením přední části lyží vypadají logicky - logicky ale pak při těchto pokusech (váha více vepředu) musíte i zatížit více vnitřní lyži v oblouku - i se to tak často vyučuje (tedy snaží se to tak vyučovat, mám pocit, že všichni od sebe opisují - a nepřemýšlí) - ale je to slepá cesta. Vysvětlení bude asi trochu delší, koho to předem nezajímá (je to přece pitomost, nás to učili jinak...), nemusí to číst :-)

Začneme příkladem - představte si, že máte lyže 5m dlouhé.
Jak chcete proboha zatížit špičky lyží s Vaší váhou 80kg a 180cm výšky? Páka na dlouhou lyži je tak obrovská, ža ať tlačíte jak tlačíte, pod špičkou dlouhé lyže nedokážete rozmáčknout ani vajíčko.
A přesto i na takhle dlouhých lyžích (pokud mají správnou geometrii, provedení - a vy máte dostatečnou rychlost) - bez problému zajedete čistý oblouk na hraně. Tak jako na délce 2m, 180cm atd.

Každopádně to tedy na výuku bude chtít lyže kratší.
- představte si tedy, že máte lyže 80 cm dlouhé. A zase - pokud tady zatížíte výrazně špičky lyží, zákonitě letíte - rovnou na hubu :-)
Lépe se ale bude provádět jeden z "triků na lyžích" = dokážete zatížit více i vnitřní lyži. Na dlouhých lyžích je to sakra problém.
Na kratších i lépe zaříznete hranu díky většímu měrnému zatížení - ale to je vše. Přes větší zatížení špiček to nepůjde ani tady.
Pokud se budete tlačit dopředu a ještě k tomu na vnitřní lyži, budete pak lovit rovnováhu vlevo - vpravo - vlevo - dopředu - dozadu - a bude to pořád nějak "moc složité" a živé.

Každý kdo tyhle hodně krátké lyže zkoušel ví, že zatížení špiček u krátkých lyží je kontraproduktivní.
Zatěžování vnitřní lyže v carvingovém oblouku jde u krátkých lyží skvěle - ale podle mne tento "trik" patří do akrobatického lyžování = zábava na lyžích. Není to nic o stabilitě ani o nutnosti.
Znám ale vyučující (lyžování) z vysoké školy, která tvrdí, že na kratších lyžích není schopná zajet bezpečně carvingový oblouk, protože nutně potřebuje "delší špičku", aby se o ní v oblouku mohla "opřít" - dokonalý důkaz nedokonalé techniky.
Pokud se nějaký oblouk stane v důsledku použité techniky nestabilní, je pak nestabilní na JAKÉMKOLIV vybavení - a nezáleží na tom, jak dlouhé jsou lyže = někde je tedy chyba, něco je špatně.

Proč to tedy není o výrazném zatížení špiček při zahájení oblouku?
Zásadní je znalost geometrie lyží a toho, jak se chovají lyže při jízdě rovně = co a kdy vlastně "řeže" a co a kdy "smýká" a proč vlastně lyže zatáčí na hraně. 
A to je dnes kámenem úrazu u většiny samozvaných "specialistů", kteří tvrdí naprosté bludy a pitomosti - a cpou to lidem do hlavy na všech možných fórech - a při tom nepřemýšlí LOGICKY.

Lyže v žádném případě v zahájení oblouku nezařezává (tedy ani nemůže zahájit oblouk) špičkou.
Bavíme se o první vteřině, o prvním manévru, kdy lyže přechází z ploch na hrany a začíná zatáčet čistě po hraně = NE VE SMYKU"

Vezměte si klasické = vykrojené lyže a položte je plochou na podložku - a pomalu je nakloňte na hranu cca o 5° až 10° - tak to přibližně zvládne začátečník, vnější hrana v oblouku je ve výšce cca 1cm nad podložkou.
Nyní si předstatvte ještě dopředný pohyb - přímou jízdu. Pomalu lyži posunujte dopředu - a MUSÍ být všem jasné, že hrana od vázání dopředu = na špičce lyže při minimálním náklonu - může jedině SMÝKAT.

Ona vlastně vnitřní hrana vepředu smýká (nebo má větší tendenci smýkat) až do náklonu nad 15-20° - do té doby se sníh tlačí díky tupému úhlu hrany stále POD hranu, nemůže se dostatečně hromadit PŘED hranou tak, aby zajistil její ostré zaříznutí.

To by hrany musely mít profil, jakým se ostří brusle!

Nebo byste museli jít do náklonu velice rychle, razantně - a vždy co nejvíce, až přes 15° = hrozí nestabilita, neovladatelnost. My se ale bavíme o výuce - a tam je takový pohyb sci-fi - blud a nesmysl.

Jak, kdy a kde řeže hrana vidíte zde:

Práce hrany v oblouku

Efekt a práce hran v přední části lyže = od vázání dopředu, se při naklánění v přímé jízdě (zahájení oblouku na hraně) dá přirovnat zednickému hladítku - to má také ostrou hranu, ale materiál se pod ním pouze uhlazuje - nikdy neřeže = nehrne před sebou materiál, nevniká do jeho hlouby, dokud ho nenaklopíte nad cca 25-30°

Další - praktický důkaz práce hrany v patách lyží:
Při jízdě na vleku (ideál Poma) přitáhněte kolena k sobě (nohy do X), lyže držte stále od sebe v základní stopě a snažte se jet rovně.
Lyže jsou nyní zahraněné velice mírně - obě na vnitřních hranách v úhlu max. 10°.
A ejhle !!!
Co se to děje ?!? Obrovskou silou vás rvou PATY lyží od sebe - a ve špičkách žádnou sílu neucítíte, ty v pohodě prokluzují a udržíte je rovně = nesjíždí se. To co cítíte jako tlak špiček k sobě je vlastně silové roztahování patek, které se snaží otáčet lyže kolem svislé osy v jejich středu - tedy v místě lyžařských bot.
Cuká to, drhne to vzadu, kope to vzadu - oblouk na hranách chtějí jednoznačně zahájit PATY lyží vnějším bokem hrany.

ALE - nesnaží se většina i "profesionálních" lyžařů učit = vysvětlovat zahájení carvingového oblouku větším zatížením špiček lyží, tedy nalehnutím dopředu do oblouku?
A také absolutně chybným zatížením vnitřní lyže v oblouku - nebo alespoň je zatížit na 50/50?
NESMYSL = chyba! To už jste v akrobatickém lyžování = bez stability, vyváženosti a bez rovnováhy! Tohle je skvělá zábava - ale bez pokračování.

A není to náhodou ten hlavní problém, proč právě z tohoto důvodu = zbytečně velké zatížení špiček lyží při zahájení oblouku, což logicky vede k odlehčení vnější = hlavní řezací lyže?
Díky tomu jsou lyže nestabilní, podsmýkávají, nedrží na hraně.

Stále nevěříte, že je to více o zadní polovině lyží ?
Tak si stačí pustit několik "ukázkových demo filmů" k výuce carvingového oblouku a dobře, hodně dobře se dívat, kde má každý lyžař v oblouku hlavu a ramena.
PANEBOŽE, copak jsou tam všichni slepí ?!?!? V textu uvádí všude předklon - a všichni to jedou na středu lyže nebo víceméně na patě a na lyžích téměř dřepí!
Páni Peadři, proberte se! Něco jiného píšete - a něco jiného předvádíte. Co se takhle naučit nejprve odezírat od sebe sama - nechte se natočit!

Lyže se totiž v okamžiku zahájení oblouku ve špičce zaříznout nemůžou - je třeba pochopit, co - a kde - vlastně v zahájení oblouku musí nejprve "zabrat".
Spousta specialistů / i začátečníků - zkouší, zkouší a nechápou co dělají - a vyučující mele hlouposti (mluvíme o carvingu = čistě vyjetém oblouku na hraně - pro oblouky řízeným smykem je větší zatížení špiček nutností - viz. text dále).

Okamžik zahájení carvingového oblouku:

Odpor sněhu a práce hrany v oblouku
A i ve snaze "vylepšit záběr hrany"  každý podbrušuje hrany z boku o 1... 2 ... a někdy i více stupňů - výsledek je trochu lepší, ale při větším zatěžování špiček při zahájení oblouku to pořád není ono. A tohle extrémní podbrušování je i kontraproduktivní !

Ano - hranu z boku podbrušovat nemuseli - v přední části lyže hrana z boku NIKDY v zahájení oblouku nazabírá! Proč tedy proboha ztenčovat vepředu ostří? Asi proto, aby se špičička hranky (ostří) na tvrdém sněhu rychleji otupila - a ohnula nahoru.
Hrana se z boku podbrušuje jenom proto, že tak bok hrany lyže VZADU při pohybu směrem dopředu lépe vniká pod sníh = řeže a zahajuje oblouk svým bokem.

Chcete ostřejší hrany?
Pak je od skluznice vůbec neodklánějte, nechte odklon pod 0,5° a z boku klidně nechte 90°- a uvidíte ty nože!
90° z boku si déle udrží ostrost, lépe drží na ledu.

S ostřením hran z boku přišlo závodní lyžování - a nějaký trotl to přenesl i na rekreační lyže.
Rekreační lyže to absolutně vůbec nepotřebuje, spíš jí to škodí - ostřejší břit se mnohem dříve smýkáním otupí - a ohne směrem nahoru.

Není tedy přehnané zatěžování lyží v přední části při zahájení carvingového oblouku důvod, proč se začátečníkům nedaří, i když hrany mají už naúhlované jako nůž ?

Proč ani hodně podbroušená hrana (z boku) pořád nebere ?!? Protože moc výrazně zatěžujete špičky a přenášíte váhu na vnitřní lyži = naleháváte do oblouku obličejem přes vnitřní lyži a zadní část hrany nemá šanci se zaříznout - a zabrat!

Pomineme-li (možná) špatně vybrané lyže s ohledem na váhu lyžaře = příliš tvrdé - a k tomu třeba i příliš dlouhé - tam pak potřebné měrné zatížení 1 délkového cm hrany je příliš malé, pak další problém bude právě v rozložení váhy při zahájení oblouku na hraně.
Pomineme i špatně umístěné vázání - s ohledem na střed radiusu - a jsme doma.

Kromě zatížení lyží v zahájení oblouku (ideál vše na vnější - více na střed pod patu boty) hraje velkou roli i volba lyží - na váhu 80kg délku max. cca 150cm, radius min. 9/10m, střední tvrdost.
Vázáním vyvážit ve smyku = klidně podbroušením zkrátit aktivní špičku, hrany pak lépe "berou".

Pokud tohle je OK, pak z uvedeného obrázku jasně vyplývá = v úplně prvním momentu, tedy při zahájení oblouku - část hrany od vázání ke špičce lyže při naklonění v přímé jízdě nejprve hladí spodní plochou hrany, tzn. hrana je naplocho položená na sněhu v minimálním zakrojení, a bok hrany od vázání dozadu se začíná ostře zařezávat vnější / boční stranou hrany (díky vykrojení) pod velice ostrým úhlem, téměř 90° k povrchu sněhu.

Boční úhel zaříznutí v zadní části lyží se s větším náklonem zmenšuje a tlak se více přenáší do spodní části hrany, který se s vyšší rychlostí více a více zařezává do podkladu a zamezuje odstředivým silám podsmýknutí lyží - zařezává se především díky vysokému zatížení (tlak do středu a pat lyží) a většímu náklonu do oblouku po celé délce.
To už se ale lyže pohybují VE SMĚRU oblouku, nejedná se o zahájení !

Takže carvingová lyže zahajuje ŘEZANÝ oblouk - VŽDY NEJPRVE od špičky vázání přes střed lyže směrem dozadu, váha MUSÍ být více na vnější lyži v oblouku = vnější noha se "vzpírá" proti odstředivým silám v oblouku jako by jste se v průběhu oblouku - a hlavně v zahájení - chtěli od vnější lyže odrazit.

Jedině tak docílíte nejvyššího přítlaku hrany do sněhu a zahájení oblouku bez podsmýknutí - zároveň s dosažením nejvyšší možné stability.
Jedině tak bude mít tato technika pokračování i na extrémně prudkém svahu.
Jedině tak zaříznete hrany již v zahajování oblouku i na svahu prudkém kolem 20°.

Odlehčíte paty (větším zatížením špiček a přenesením váhy na vnitřní lyži) - a už to má větší tendenci smýkat.
Paty začnou odjíždět a špičky se sunou rovně s mírným zahájením rotace díky většímu odporu dlouhé špičky.

Zatížíte střed lyže a patu vnější lyže propnutím vnější nohy v kolenou a odrazem do směru oblouku přes střed a patu vnější lyže - a lyže v zahájení nádherně zaříznete na jakkoliv prudkém svahu.

Po zahájení oblouku (lyže už vybočily do směru oblouku) pak pokračuje naklápění lyží / trupu - a zostřuje se úhel i pod špičkou. Ta teprve tady začíná čím dál tím víc řezat (jako když hladítko naklápíte čím dál víc) - hlavní tlak ale je už i v tomto okamžiku pod botou vnější lyže - více směrem k patě, protože jsme již v druhé fázi oblouku.
Čím více se nyní nakláníte - tím více může pracovat vnitřní lyže a pomáhat při rovnováze = abychom nepřepadli "dovnitř oblouku".
Vnitřní lyže si tedy jen "ťuká" a hlídá rovnováhu - pokud ta vnější podklouzne, dosednete ihned na připravenou vnitřní a oblouk pokračuje. Divák si ničeho ani nevšimne.


Jedině tak dokážete zahájit čistý carvingový oblouk I ZE SVAHU.
Pokud byste měli u lyží užší nebo stejně široké paty jako střed lyží (vzadu rovné) a jenom hodně širokou špičku - nikdy by lyže čistý oblouk na hraně nezahájily - vždy by šly do smyku.
Bylo by to praní-se s rovnováhou, plápolání dopředu a dozadu a věčné smýkání. Na hrankách by se udržela jenom hoooodně krátké lyže - už by vlastně bruslila celou délkou krátké hrany - i to je dokonalý důkaz toho, že lyže zahajují carvingový oblouk svými PATAMI.
Proto je musíme v zahájení oblouku zatížit více - a pak se už zhoupněte kam chcete.

 *  *  *
Pozn.  Máme tady jednu zajímavou výjimku - modely lyží WEX Soft a Hard používají novou geometrii, kde i u rovné (málo vykrojené patky) dochází v náklonu ke stejnému efektu jako u patek hodně vykrojených - k zahájení oblouku na hranách lyží.

Tady se využívá úplně jiný průběh oblouku, ale na stejných zásadách - a díky zvláštní geometrii se lyže sama začíná v okamžiku zahájení oblouku přes zvýšený tlak do zadní části lyže "prohýbat" a tak vyjíždět oblouk na hraně - i když nemá výrazné boční krojení.

Tyhle nové lyže s výraznější geometrií 3DR jsou pak klidnější v přímé jízdě než standardní vykrojené lyže - a zároveň jsou dokonale točivé i na hraně.

U R 12 lyže po zahranění vyráží do R kolem 8m zadní částí, lyže se uklidnily v rychlosti v přímé jízdě o cca 30%, ve velké rychlosti efekt větší točivosti mizí, lyže se stabilizuje a bez "nervozity" vyjíždí i plynulé dlouhé oblouky na hraně - jakkoliv dlouhé. SUPER zážitek - nebyl objeven žádný nepříjemný efekt, snad jen při větším zatížení vnitřní lyže se objedví chvilková nestabilita - vnitřní lyže nereaguje tak dokonale jako vnější na naklonění na hranu, potřebuje také stejný tlak.
Pod názvem - 3DR = od sezony 2014 = se vyrábí a prodává lyže s krojením 16m a přitom lyže vykrojí oblouk R10.
Stejně to funguje i u délky 140cm - prototyp je ve zkouškách od zimy 2016, rádi bychom uvedli do výroby 2018/19..
V sezoně 2017 jsme geometrii 3DR u délky 123 ještě výrazněji naúhlovali - a špičkové sportovní carvingové lyže s úžasnou stabilitou i točivostí jsou na světě... WEX Soft / Hard 123 - Triax 3DR

 *  *  *
Dále k oblouku na hraně:
První zásada tedy zní - ideální tlakový bod v okamžiku zahájení oblouku je tedy vnitřní hrana chodidla u vnější lyže (u vnitřní lyže pak později od malíkové hrany až k zadní hraně paty chodidla = NE PATY LYŽÍ !!!) - spolu s mírným přisednutím (boky) dovnitř oblouku, tlak do chodidla vyvážený, ale rozložení váhy z počátku tak 80% vnější - zbytek vnitřní. 
A máma tady v podstatě klasický závodní oblouk - vyvážený, stabilní a jistý na každém svahu a a vkaždé rychlosti.
Dobrá lyže nemůže podsmýknout ani když budete chtít - a to ani na černé sjezdovce (když to udržíte ve stehnech, je to sakra síla).
Zkuste si stejný oblouk projet na kolečkových bruslích - pokud to jedete přes špičky, hrozí karambol - a brusle tak i strašlivě zpomalují. Tlak musí být také mírně v patní kosti a především na vnější noze - a je to čistý, stabilní a rychlý oblouk a je nám asi jasné, že se nejedná o záklon! Na bruslích záklon nezvládnete.

Další zásada pro zahájení carvingového oblouku = nechci zatočit = chci jet pořád rovně - pouze naklápím lyže (pánví, lehce vnitřní koleno a trup).
Další zásada = musím jet relativně rychle !!! Čím delší lyže = tím rychleji.
Další zásada = v zahájení oblouku žádné předsouvání vnitřní lyže = předsouvejte vnější !!!
Ano, já vím - je to opak toho, co se často v carvingu tvrdí = nalehnout do špiček, jedu více na vnitřní - ale vyzkoušejte si změnu.
Zahajte oblouk z přímé jízdy srovnáním zátěže = tlaku do středu a trochu k patám a vnitřní lyži mírně ZASUŇTE pod sebe = vznikne automatický tlak do malíkové hrany vnitřní lyže a do patní kosti vnější nohy.
Vnější noha tlačí patní kostí do paty vázání.
Ten fantastický pocit z ostrého a krásně řízeného - řezaného oblouku stojí za to.
NENÍ TO ZÁKLON - jedná se o vyváženou pozici / náznak telemarku? Víceméně ano - nohy se rozpírají silou - vnější dopředu a vnitřní dozadu = zvyšuje se o 200% stabilita a možnost řízení oblouku.
Je to pouze tlak do lyží a hran a bot.
Pro získání maximální stability při jízdě na hraně (a nejlepší zaříznutí hrany) tedy zatahujte hned po zahájení oblouku vnitřní nohu / botu pod sebe = pokrčovat mírně koleno pod sebe a tlačit ho do směru oblouku - tím zatlačíte malíkovou hranou vnitřní lyži v oblasti vázání do sněhu, vnější nohu lehce propínat a předsouvat = náznakem - koleno mírně dovnitř (holení kosti obě rovnoběžně, vnitřní při ostrém oblouku může být více vkloněná do středu oblouku, pánev do strany do středu oblouku).

Tím zatlačíte vnitřní hranou paty nohy u vnější lyže střed a zadní polovinu vnější lyže do sněhu. Na vnitřní noze musíte cítit mírný tlak boty zepředu do holeně = to zajišťuje rovnováhu, na vnější noze je ale 90% tlaku = bota tlačí víc do lýtka - do opěrky bot.
V tom okamžiku jste v botách "rozepření" tak, že vnitřní lyže je více tlačená do sněhu malíkovou hranou nohy = malinko víc špičkou, vnější se rve do sněhu naplno vnitřní hranou paty nohy.

BOMBA pocit !

Získáte dokonalou stabilitu, kterou v oblouku NIC nerozháže.
Při přechodu do oblouku na druhou stranu výměna - a malinko to opravdu připomíná pocit / přeskok / výměnu v telemarku, jen ty nohy se drží hezky vedle sebe, vnitřní se nevysouvá.
A - nikdo to nevidí, pouze vy tuhle "výměnu" musíte cítit. Malinko vás to posadí "dozadu", ale nepodlehněte a žádný dřep = raději pánví dovnitř oblouku - a vyvážit v odstředice.
Hezky to i zamezí nežádoucímu předsouvání vnitřní lyže v oblouku, což vždy znamená vyosení boků ze směru jízdy a tím možnost odsmýknutí ven z oblouku. Bohužel tady předsouvá 90% demonstrátorů i instruktorů a učitelů lyžování.
Pokud zabráníte předsunutí vnitřní lyže v oblouku a dokážete se "vzepřít" v botách - získáte o 300% větší předozadní stabilitu.

A ještě něco - dlouho jsem bojoval se zahájením čistého řezaného oblouku ZE svahu dolů = z jízdy na prudkém svahu (černá szezdovka) hodně šikmo svahem (třeba doprava) - zahájit BEZ smyku doleva = dolů. Jen čistě na hranách.

Přes hlavu a špičky to nejde - lyže se tak prostě rozjedou ze spádnice rovně dolů a zatížit je vepředu směrem z kopce dolů je utopie - vždy je to pak o obrovském radiusu oblouku a neřízené rychlosti. Logicky.
Až popisovaným způsobem se mi konečně povedlo vykreslit na svahu následující stopu = černá sjezdovka, 100% carving bez prosmyku, řízená rychlost:

Carvingová stopa vpřechodu mezi oblouky
→ směr spádnice


Až po zvládnutí techniky popisovaného zatížení hran lyží = vnitřní = dolní lyže v zahájení oblouku jde pod tělo, vnější dopředu a je maximálně zatížená její vnitřní hrana, současné nalehnutí bokem dolů ze spádnice = obě lyže se zaříznou vnější stranou vnitřních hran v zahájení = tlak především od vázání dozadu - až pak jsem začal prožívat další adrenalinové šílenství.

Carvingový oblouk ZE SPÁDNICE

Přechod mezi oblouky na prudkém svahu

Jedině popisovaným způsobem "vymalujete" na sněhu carvingovou stopu v tomhle místě svahu a procarvujete tak 100% i černou sjezdovku stále dokonale řízenou rychlostí.

Pozice lyžařských bot a lyží

Místo překlopení - tedy okamžik změny směru - se nachází přesně uprostřed spádnice (tam, kde je modrá šipka dolů - doprava), lyže v druhé polovině oblouku řežou již DO PROTISVAHU a Vaše tělo "visí" bokama ze svahu dolů!

Vrcholný carvingový zážitek - maximální pocit = o tom je CARVING.

*  *  *
A proč / a kde je vůbec ten předklon v lyžování = tlak nalehnutím do špiček lyží v zahájení oblouku ?
To už jsme u oblouků vedených řízeným smykem - driftováním (snad ještě u bodycarvingu, tam je také nutno "lehnout" v zahájení dopředu ).
Aby lyže mohla zahájit oblouk řízeným smykem, musí být dodrženo několik zásad:

  • Buď musí být špičky lyží delší než paty - a pak větším zatížením delších špiček v zahájení oblouku - se současným naklopením lyží na hrany - dojde k "odsunutí" špiček stranou = do směru oblouku - odpor hran na delších špičkách vysune špičky do strany a lyže začínají zatáčet (nedej bože mít pro tenhle styl lyže s Rockerem !)
  • Nebo (pokud máte carvingové lyže s relativně stejně dlouhou špičkou i patou, popřípadě s Rockerem)  musí lyžař zahájit rotaci lyží vlastní silou = větším zatížením špiček a pomalým natočením lyží (pouze končetinami = mírná protirotace končetin proti trupu do směru zatáčení) = v jízdě do směru oblouku, mírné zahranění a driftování = vedení lyží - řizení ve skluzu nohama v průběhu celého oblouku

Abychom mohli u obou způsobů bez problémů smýkat (vysouvat paty a špičky lyží stranou), je třeba paty odlehčit = více zatížit špičky lyží - mírným náklonem trupu dopředu = zatížení špiček lyží, s lehce pokrčenými koleny.

Jedině tak lze zatáčet i z prudkého svahu = tlačíte hlavu stále za svahu dolů.
Jedině tak se lyže zpomalí = tlačíte špičky do sněhu a dozadu pod sebe.
Jedině tak je oblouk i jízda stabilní a lehce ovladatelná = nenastane nekontrolovatelný "sjezd".

CARVING - to je ale něco úplně jiného .
O tomto tématu hodlám diskutovat POUZE NA svahu - žádná teorie nenahradí to, jak se lyže na svahu skutečně chovají.
I na všech videozáznamech každý jasně vidí, že v carvingu jedeme "po botách" a ne po špičkách lyží, v mírném podřepu = nebo spíše vychýlení pánve (nebo celého trupu) dovnitř oblouku.
Aale pořád budou naše "lyžařské kapacity" cpát lidem do hlavy poučku ze smýkaných oblouků - zatěžují se výrazně špičky lyží předklonem - NENÍ TO PRAVDA.

Učil jsem se téměř deset let odezírat pohyby na lyžích a jejich důsledky na jízdu od špičkových světových lyžařů i od začátečníků speciálním přístrojem.

Když absolventi vysokých škol dřepěli v učebnách, kde jim kdosi předčítal deset, dvacet - a až sto let strará skripta a poučky, seděl jsem právě v tu dobu na svahu - a učil jsem se to, co bylo právě aktuální = pozoroval jsem a natáčel si lyžaře a to, jakým způsobem vlastně zatáčí na lyžích.
Z toho jsem si pak dělal doma na přístroji rozbor.

A nestačil jsem se divit - a divím se i dnes.... jsou všichni slepí ?!?

Zajímá Vás další  "všeobecný omyl" ?
Můžete číst dál - není něco na výuce zatáčení v přívratu (v pluhu) zásadně špatně ?!?

Logo lyže WEX