Co je to radius

Radius je geometrická hodnota bočního vykrojení lyže udávaná výrobcem.
 

Tolik základní informace.
Není jiné upřesnění - tak si to trochu vysvětlíme.

Radius představuje poloměr oblouku kružnice, kterou by teoreticky mohla opsat lyže při jízdě čistě na hraně - ale pouze v případě, kdyby lyže byla postavená na sníh celou plochou a hrana by vyčnívala dolů ze skluznice jako břit u brusle.

Chápete?
Radius udávaný u lyží není poloměr oblouku, který je lyže schopná na sněhu "vykrojit" = pod jakým lyže zatáčí, ale je to pouze geometrická hodnota vykrojení lyže.
Tato hodnota je často mnoha prodejci a specialisty udávaná mylně jako "ploměr oblouku, který je lyže schopná vykrojit".
NENÍ.

Radius je pouze matematický údaj o "vykrojení" boku lyží - tedy geometrický údaj.

Radius (dále pouze R) je uváděn v metrech.
Udávaný radius lyží (výrobcem) je třeba chápat tak, že čím je menší radius lyže, tím menší oblouk dokáže lyže vyjíždět při jízdě na hraně - lyže ostřeji zatáčí = je "točivější" / ale zároveň v přímé jízdě neklidnější - a naopak.
Udávaný radius lyží je tedy pouze informační hodnota, jak může být / za určitých okolností / lyže "točivá na hraně".

Skutečný radius na lyži není nikdy přesná kružnice - spíše se blíží elipse.
Z tohoto důvodu je poměrně nepříjemné, že se radius udávaný výrobcem téměř vždy PODSTATNĚ liší od hodnoty přesně změřené - a to často i o 1-2 m.
Jak z toho ven ?
R udávaný na lyži výrobcem berte tedy VŽDY pouze jako přibližný.

• Při radiusu do 10 - 12 m vyjíždí lyže na hraně krátké oblouky
• Při radiusu cca 13 - 15m zvlánete střední oblouky na hraně
• Při radiusu nad cca 15 m si zajezdíte na hraně už dlouhé oblouky
• Vždy ještě platí - měkčí lyže vyjíždí oblouky menší - tvrdší delší

Obecně se tedy dá říci, že lyže s malým radiusem jsou točivější (při malém náklonu samy pomáhají lépe lyžaři i do smýkaného oblouku), ale jsou zase neklidnější v přímé jízdě a při jízdě na vleku.

Lyže s velkým radiusem jsou těžkopádnější = pomalejší při nástupu do oblouku (lyžař musí pracovat více silou a technikou a jezdit rychleji), ale v přímé jízdě jsou klidnější - jsou vhodnější pro rychlejší lyžování.

Jak vypočítat radius lyže?
Dosti často velice potřebný úkon, pro který jsme doposud nikde nenalezli uspokojující výpočet.
Nabízíme Vám proto čistě matematický a zatím nejspolehlivější  výpočet, jehož přesnost se dá odhadnout na 95% (z důvodu zaokrouhlování a chyb v měření).

K výpočtu potřebujete znát dva základní rozměry, které je možné zjistit skutečným přeměřením na lyži:

1. v = vzdálenost tětivy od kružnice - hloubka vykrojení hrany v jejím středu
2. d = vzdálenost bodů na boku lyže, ve kterých se lyže dotýká pomyslné přímky - pravítka přiloženého k boku lyže / tětivy

Hodnoty je nutné měřit na půl milimetru přesně, jinak může dojít ve výsledku k chybě i v desítkách centimetrů.

Naměřené hodnoty v mm zadejte do následujícího vzorce:

Protože druhá část vzorečku - zlomek v/2 - je hodnota v našem případě (v mm) téměř zanedbatelná, můžeme pro výpočet radiusu používat zjednodušenou formu výpočtu:

Výsledek je samozřejmě nutné převést na metry.
Při vypočítaném radiusu např. 7m, by lyže v případě jízdy po hraně v uzavřeném kruhu opsala kruh o velikosti - průměru - 14m - čistě teoreticky.
Jenomže - to se jedná o vypočítaný - tedy pravidelný oblouk.

K výpočtu také můžeme použít trochu složitější vzoreček:

R = d2 + 4v / 8v ... výsledek by měl být stejný.

V praxi má lyže radius po délce nestejnoměrný, tedy ve středu je zaoblení ostřejší, u konců lyže pozvolnější - jinak by se na ní téměř nedalo lyžovat, lyže by měly na koncích ostré, široké lopaty. K vypočítané hodnotě tedy přidejte přibližně 10-20% - a máte hodnotu geometrického vykrojení lyže ve tvaru, který se blíží elipse - tedy skutečnému vykrojení boků lyží.

Skutečně vyjetý oblouk bude ale úplně jiný - bude záležet především na

1. tvrdosti lyže (podélné tuhosti)
2. váze lyžaře
3. rychlosti = přetížení v oblouku
4. místo zatížení lyží = více do špičky / ve středu / více na patě
5. úhlu naklopení lyží na hranu.

Také pokud je špička mnohem širší než patka lyže - a to při stejném R - se výsledek vyjetého oblouku mění - a opět bude rozhodovat více faktorů.

Vypočítané i udávané hodnoty poloměru vyjetého oblouku - radiusu lyží -  jsou tedy vždy přibližné - v podstatě pouze geometrické.
Poloměr oblouku, který dokáže lyžař vyjet na svahu, záleží kromě geometrie lyže také na úhlu naklopení lyže, podstatná je tvrdost lyže (u měkčích modelů dosáhnete i podstatně menšího oblouku - i menšího, než je údaj od výrobce), důležitá je i váha lyžaře a jeho rychlost - velikost dosaženého oblouku ovlivňuje i sklon svahu a směr jízdy ve vztahu ke spádnici a také tvar špiček a patek lyží!

A na závěr znovu - to nejstrašnější u tohoto údaje je skutečnost, že téměř vždy se geometricky naměřená hodnota PODSTATNĚ liší od údaje uváděného výrobcem - a to často i o 1-2 m.
Takže mějte na paměti - k tomuto údaji je nutno vždy přistupovat "přibližně" - tzn., že lyže bude za určitých podmínek schopna vyjíždět oblouk udávaný výrobcem. Při měření jsme se přesvědčili, že radius není nikdy přesná kružnice - spíše se blíží elipse.
Čím je tedy lyže delší, tím nepřesnější je údaj geometricky změřený po celé délce lyže.
Téměř přesnou hodnotu udávanou výrobcem jsme naměřili v délce cca 70 cm ve středu lyže = 35cm směrem ke špičce (od nejužšího místa) a 35cm k patě. Tady je u každé lyže radius nejostřejší a většinou odpovídá údaji výrobce.
*  *  *

A na závěr
Po neskutečně zajímavých testech jsme některé naše modely lyží vybavili "posilovačem radiusu" - geometrií nazvanou 3DR.

Geometrie 3DR umožňuje stavět relativně rovné = klidné lyže v přímé jízdě, které nejen že poskytují vyšší přítlak ke sjezdovce (vyšší stabilizaci), ale především pak v oblouku na hraně zvládají čistě vyjeté carvingové oblouky i o menším poloměru, než je R udávaný. Vše samozřejmě stále záeží na tvrdosti (podélné tuhosti) lyže v závislosti na jejím zatížení.

Geometrická úprava 3DR je celosvětově ojedinělý nápad, využitelný především u kratších lyží - lyže se touto úpravou nejenom stabilizuje v jízdě, ale navíc dokáže vyjíždět oblouky v praktickém radiusu o 20 - 30% menší, než je boční vykrojení / v závisloti na zatížení a podélné tuhosti lyže.

Největší výhodou této úpravy je co nejklidnější jízda v přímém směru (lyže nemusí být bočně příliš vykrojená a je tedy klidnější v přímém směru) a zároveň možnost si zajet i více vykrojené oblouky - tedy jako na lyžích "více krojených". Lyže s 3DR s radiusem jako "obřačka" - tedy kolem 20-25 m - zvládne skvěle i slalomové oblouky v R 12-16m a zároveň přímou jízdu ve velkých rychlostech bez zjevného neklidu.
Konstrukce 3DR také dovolí větší šířku lyží pod botou - což je neocenitelné pro skvělý záběr hrany a pro jízdu v rozbředlém a měkčím sněhu - což žádná "obřačka" nedokáže...
Gigantickou výhodou je také možnost zkrácení celkové délky - a "obřačky" se tak dostávají i do sféry rekreačního lyžování, protože nevyžadují pro zatáčení tak velkou sílu k ovládnutí jejich mimořádné délky.

Takto postavená lyže pak řeže oblouky s čistým, klidným a proměnlivým radiusem - záleží pouze a jenom na naklonění lyží. Lyže se pak sama - i bez výrazného bočního krojení - "ohne pod botou" a vyrazí do strany. V přímé jízdě je "síla vykrojení" v podstatě nulová.
Ve vyšších rychlostech se radius otevírá - lyže si nic nevynucuje - a v menších rychlostech při větším naklopení vyráží lyže do strany - a dokáží nádherný "fun-carvingový cirkus" i když nebudou výrazně vykrojené.

Přichází tedy revoluce v krojení lyží?
Zatím nevím jistě - zkoušky pokračují, testujeme různé provedení, délky a "sílu" úpravy 3DR.
Pro vaše info -

• 1m dlouhé lyže s radiusem 7m při aplikaci 3DR zajely v max. náklonu  R 3m
• 123 cm - měkčí lyže s konstrukčním R 15 - 16m zajedou v pomalé jízdě při náklonu cca 30° R cca 10m (aktivní skluznice 98 cm) / tvrdší stejná lyže zajede R 12 m
• 140 cm - měkčí lyže s R 20 - 25m zajedou v pomalé jízdě a v náklonu cca 20-30°- R 10-12m (aktivní skluznice 117 cm)
• 140 cm dlouhé tvrdší lyže s R 20m zajednou R 16 m (aktivní skluznice 117 cm)

AdminW - V.Vopalecký