X

K ukládání nastavení a správnému fungování využíváme soubory cookies. Používáním webu s jejich používáním souhlasíte. Více o cookies

Menu
Košík
0
ESHOP

Rozhovor 2

Text ke čtení

ROZHOVOR PRO MF Dnes, IDnes a 5plus2:

1.Co pro vás osobně znamená, že jste se stal Živnostníkem roku Plzeňského kraje?
Zatím nic – musíme všechno dělat jako dříve, musíme vstávat jako dříve, pracovat jako dříve – nejsem velkým příznivcem „Certifikátů“ na všechno. Pro mne je hlavní certifikát spokojený zákazník – znamená to pro mne i víc než peníze, které od něj dostanu za zboží. Bez nich to ale nejde, tak si za naší práci nechávám platit… Osobně jsem Živnostníka roku z minulých let také neznal – ani žádný můj známý nebo příbuzný… Předpokládám, že je to všeobecné.
Na druhou stranu – je to určité ocenění – potvrzení toho, že to asi děláme správně.

2. Není to i určitý závazek?
- závazek? Ocenění by nemělo být závazkem – pro mne je to razítko a tečka. Příští rok to razítko dostane zase někdo jiný – a tak to jde dál. Závazek cítím především v naší práci – vše musí být tak, jak to zákazníkům tvrdím = snažíme se jim nelhat a vycházet vstříc jejich potřebám a požadavkům – ovšem i tady jsou určité hranice.

3. Co ocenění znamená pro Vaše podnikání, posune jej třeba někam dál? Přinese Vám to třeba více zákazníků? Už se úspěch nějak projevuje?
- ocenění se projevuje občasnou gratulací – občasným zájmem redaktorů – ale to je všechno. Objednávek máme stejně (zatím) jako jiné roky. Je třeba si uvědomit, že naše produkty a práce je přece jenom zaměřená na určitý okruh zákazníků, kteří o nás již většinou ví – a především – kteří nás potřebují.
Neprodáváme elektroniku pro každého – ale sportovní vybavení, kterým v podstatě „jdeme proti proudu“. Hlavní proud je komerce, tlaky na závodní vybavení, závodní techniky – a potlačování všeho ostatního. Možná si nás všimne někdo, kdo má „všech pět pohromadě“ – a pak by se mohly pohnout ledy. Třeba ve školním lyžování, pro které máme naprosto skvělý produkt.

4. Proč a kdy jste se pustil do podnikání?
- Ve sdělovacích prostředcích se objevila mylná informace, že jsem začal podnikat proto, že mi ochrnula noha. To byl pouze jeden z pozdějších impulsů JAK a v ČEM podnikat. Těžko někdo jen proto, že najednou sotva chodí, si zamane, že začne hned podnikat. Až po ústupu problémů jsem pochopil mnoho okolností a přišel nápad, jak zúročit moji předešlou dlouholetou práci a zkušenosti ze sportu – především při zakládání Akrobatického lyžování v ČSSR.
Tady mi pomohla i rada mého kolegy – „Jestli chceš podnikat, dělej jenom to, co umíš. Umíš chodit? Tak uč lidi chodit…“
Uměl jsem víc než ostatní – nejen lyžovat, ale i učit vlastní, novou technikou, která pomůže vstoupit do lyžování mnoha zájemcům s různým omezením – např. slabší fyzická kondice, mládí / stáří – prodlužujeme starším lyžařům aktivní věk atd. Do aktivního podnikání jsme vstoupil v roce 2006.

5. Vyrábíte speciální lyže. O co vlastně jde? Jak je na svazích poznáme?
- Upravím otázku – lyže nevyrábíme my – necháváme si je vyrábět u firem, které tomu rozumí a mají na to potřebné vybavení. Vyrábí nám je na základě našich požadavků, někde upravujeme geometrii, někde složení lyže. Poznáte je snadno – jedná se o lyže do 140cm se značkou WEX – s mým vlastnoručním podpisem a se speciálními značkami, podle kterých každý prodejce a instruktor snadno pozná, pro koho je který model určený. Lyže nejsou samy o sobě tak moc speciální – jde o ucelený komplex, komu jakou lyži přidělit + využití zájmu zákazníků.

K tomu mi ale nestačily lyže v regálech – nenašel jsem tam ty „správné“. Tak jsem začal se zajišťováním vlastní výroby, vlastní serie, kterou znám – a dokážu ji komukoliv přiřadit.

6. Bylo těžké přijít na tu speciální – na tu ideální lyži?
- ano i ne – ideálních lyží je totiž spousta. Já jsem začal „laděním“ lyží především pro sebe. Jsem z nich nadšen, tak jako stovky jejich současných uživatelů.
Pak jsem upravil další lyži - a tuhle jinou – a zase „správnou lyži“ - musíte přiřadit tomu dalšímu správnému zájemci. Aby měl stejný pocit jako já, i když jinak váží a má jinou sílu. Jedná se pak o tzv. přiměřenou lyži. Pak nezáleží ani na délce, ani na tvrdosti, ani na provedení – každý potřebuje něco jiného, možná jenom většině bude vyhovovat nějaký UNI model. My se držíme délkové kategorie, kterou v obchodech budete těžko hledat – do 140cm.
V roce 2030 to bude maximální délka lyží pro masy rekreačních lyžařů.
V roce 1985 jsem tvrdil na přednáškách, že ideální délka lyží pro další generace bude okolo 150cm. Tenkrát smích – dnes na nich jezdí každý…. Máme samozřejmě hlavní = stěžejní UNI modely, a i v různých délkách (opět – pouze do 140cm) a v různých tvrdostech atd. Na světě nebude existovat speciální lyže pro každého – jenom přijdou lyže zacílené na konkrétní generace nebo skupiny zájemců o lyžařský sport. A v tom je celé umění – správně odhadnout generaci, její problémy, vývoj a požadavky – a možnosti. Tomu se pak přizpůsobit – a na to cílit vývoj našich modelů. Na tzv. PŘIMĚŘENÉ LYŽE, a na vyplnění díry na trhu.

7. V čem spočívá ten fígl?
- právě jsem ho popsal.

Navíc přicházíme s vývojem vlastní upravené geometrie lyží, nazvaný pracovně 3DR = jedná se o jakýsi „posilovač“ radiusu, kdy lyže nemusí být tak silně vykrojená, a přesto dokáže na hraně vykrajovat užší oblouky jako lyže více vykrojená.
Obrovskou výhodou je vyšší klid v přímé jízdě, se zachováním „točivosti“ lyží na hraně. Tenhle model byl první, na kterém jsem pracoval – nechal jsem si jej vyrobit přímo pro mne – tzv. „na tělo“. Je to UNI lyže na všechno – pro instruktora lyžování i pro výuku nebo zábavu, pro rychlou i pomalou jízdu.
A z tohoto modelu jsem pak vycházel. Přišel jsem na to, že dokážeme nechat vyrobit lyže v jedné UNI délce, ale s tak rozdílnými jízdními vlastnostmi, že se jeden model dlouhý třeba 120cm chová jako kratší – třeba metrovka, a další model má jízdní vlastnosti jako délka 140 – další 150 atd.
Tak vznikl nápad na principu úsporné žárovky – u jedné délky dokážeme vyrábět různé jízdní vlastnosti u každého modelu. Tak postupujeme pomalu k cíli – od 1m do 148cm, což bude naše vrcholně sportovní – ale pořád rekreační - lyže. Zatím jsme u „ladění“ délky 136cm, délky okolo 120 cm jsou již hotové – pro každého.

8. Pro koho lyže jsou – kdo jsou Vaši zákazníci? Patří mezi ně i zahraniční klientela?
- naše lyže jsou cíleně zaměřené na každého - pro kohokoliv, kdo má jakékoliv "omezení", lyže pro rodiny - skladnost lyže pro první krůčky - výuka lyže pro ulehčení - nezvládám současné vybavení lyže pro pokročilé - více zábavy a motivace lyže pro začátečníky - chci začít lyže pro lehký handicap - pro ulehčení lyže proti nudě - zase mne to baví ! lyže pro profesionály - další motivace, trenink, zábava lyže pro přestup - ze snowboardu lyžařem, lyže pro každého kdo chce začít - sjezd, zábava, horská turistika /skialp -

- naše lyže jsou cíleně zaměřené na úzkou a přeplněnou českou sjezdovku, menší rychlosti a malé české auto s malým kufrem – tam musí složit lyže celá rodina.
I z tohoto důvodu (také z kapacitních důvodů) neexpandujeme do zahraničí. Zatím to pro nás nemá žádný význam a přínos – sotva stíháme obsloužit český trh, pro který jsme primárně zaměřili výrobu chybějící kategorie lyží.

Zároveň je celý komplet modelů určen pro instruktory lyžování – pro ně samotné, i pro jejich klienty. Pro ulehčení ve výuce a pro dosažení těch nej… výsledků.

9. Kolik lyží opustí Vaši dílnu za sezonu? Jak si čtenáři mají představit místo, kde vznikají speciální lyže – dílnu Živnostníka roku?
- znovu – lyže si necháváme vyrábět tak, jako 90% jiných lyžařských značek.

Pracujeme pak především na vývoji (grafiky, geometrie, vyztužení, délky, testy lyží v praxi), montáží vázání, „doladění“ hran, hodně času strávíme s balením a poradenstvím + s výukou lyžování a školením instruktorů pro lyžařské školy. Kolik lyží produkujeme si necháme pro sebe – konkurence je příliš velká a příliš agresivní.

10. Máte velkou konkurenci?
- jak se to vezme – ve výuce jsme zaručeně bezkonkurenční, neznám nikoho, kdo by zvládal a pochopil naší techniku ve výuce lyžování - školíme si vlastní dealery jak pro výuku, tak pro distribuci lyží. Musí to být člověk, který dokonale rozumí nejen našim lyžím, ale i pochopí systém výuky a celý balíček – výuka / přiřazení lyží.
Proto naše lyže nenajdete nikde v obchodech. Jdou jenom z ruky do ruky…. Ve výrobě lyží máme konkurenci obrovskou – stačí se podívat do regálů sportovních prodejen a na neskutečně agresívní prodejní metody různých značek. Přesto prodáváme české lyže s neznámou českou značkou.

11. Jste na vše sám? Máte zaměstnance?
- nerad se na kohokoliv spoléhám, takže se snažím pokrýt maximum oblastí = zkoušení jednotlivých modelů lyží, návrh úprav lyží, designy a barevné kombinace, úpravy v e-shopu, focení, reklamu i výuky – vše si vymýšlím a zajišťuji sám s manželkou, která mne dosti často musí usměrňovat…. Jinak bych snad už vyráběl i letadla.
Zaměstnanců máme asi tak 250-300. Jste nyní asi v šoku, ale tolik zaměstnanců má téměř každý živnostník, i když pracuje sám – a má větší obraty. Zaměstnáváme cca 35 dodavatelů, kteří nám zajišťují výrobu, distribuci, přepravu, skladování a služby – bez našich zakázek (a zakázek ostatních i malých živnostníků) by bylo cca 250-300 zaměstnanců (35 dodavatelů po 10-ti zaměstnancích) na pracovním úřadě = neměli by co dělat.
Každý náš dodavatel tak prochází naším vlastním výběrovým řízením, zda se může stát součástí naší značky – a je schopen pracovat pro značku WEX. Stává se tak naším zaměstnancem, kterému zadáváme práci – a platíme mu výplatu.
Jeho práce musí být po všech stránkách WEX = V.V. (Václav Vopalecký / EX = exkluziv) = tedy exkluzivní. Takových firem je ale poskrovnu, většina se spokojí s průměrem.

Tak to dělají všichni – „….co od nás ještě chcete, děláme to jako ostatní ?!?...“ - A s tím máme největší problémy…

Jinak jsme v základu 3 – já, manželka, a občas nám vypomáhá dcera. K tomu máme cca 15 přímých dealerů – vyškolených instruktorů lyžování, kteří také začínají pracovat pod naší značkou a pro nás.
Naším cílem ale je, aby se každý náš „zaměstnanec“ dokázal sám uživit – my mu zprostředkujeme kontakty, materiál, informace – a on pracuje pro sebe s naší pomocí a potažmo tím i pro nás.

12. Jaké byly začátky podnikání? Co bylo nejtěžší v začátcích?
- nejtěžší bylo rozhodnutí.
Prostě si říct – jdu do toho. Pak už to byl kolotoč - jako sněhová koule, která na sebe nabalovala aktivity a činnosti a – obrovské množství úsilí a práce. Využíval jsem zkušeností a kontaktů z Akrobatického lyžování – a o to jsem to měl trochu lehčí než řadový začínající podnikatel.

13. Kdyby jste se měl znovu rozhodovat – co – pustil byste se do takového podnikání znovu?
- 100% ano. Jen bych váhal s tím, zda ještě v tomhle věku. Jsem na hranici, kdy ještě mohu něco „dokázat“. Máme celkově strašlivě málo času – naše aktivní sezona je pouze 3 měsíce v roce.
Po 8 letech podnikání jsou to pouze 2 aktivní roky.
Vím ale, že v tomhle oboru mám 100% pravdu a minimální konkurenci. Jde o to, že zkušenosti ze zakládání AL v ČSSR jsem v tomhle oboru měl pouze já. Zní to namyšleně – ale mojí tehdejší práci, činnosti a objevy neudělal a nedělal nikdo jiný – takže nikdo jiný v ČR nemohl mít stejné základy… a já bych tady dalším generacím prostě ještě rád něco přenechal – nejenom nový sport z roku 1990, u jehož zrodu jsem stál, ale i to, co by jinak zůstalo „v šuplíku“.

14. Vyvinul jste novou metodu lyžování. V čem je nová – jiná? Přibližte nám ji.
- výuka lyžování v našem pojetí je ucelený „balíček“. Aby zákazník pod naším vedením docílil 100% výsledku = samostatně sjížděl svah s minimálním úsilím včetně všech potřebných a „správných“ návyků a základů, musí mít k dispozici VŽDY přiměřené vybavení.
Především takové lyže, které se budou jemu – i mně – chovat úplně stejně. Nebude mít tedy stejné lyže, protože třeba jinak váží nebo je slabší / silnější – ale dostane takový model, který pod jeho váhou a s jeho silou bude vyžadovat stejné úsilí k zahájení a vedení oblouku, jako mně moje lyže – a nebo někomu jinému zase jiné lyže.
Máme proto vyrobenou ucelenou sérii lyží (a dále na tom pracujeme), u kterých víme, komu přesně kterou přidělit.
Pro výuku – i pro lyžování.
To je 80% výsledku výuky.

Další „fígl“ je v pojetí výuky – neučíme klasicky, tedy od zvládnutí pluhu – odučování pluhu – a následné přeučování na jiné techniky.
U nás se zákazník učí podobně jako jsme se učili psát – učíme jednotlivá „písmenka“ lyžařské abecedy, ale jenom to, co potřebujete k výkonu = k lyžování.
Na konci se vše spojí do celku – přidá se úplně nový pohyb pro inicializaci oblouku – a jezdíte.
Ve spojení s přiměřenou lyží to trvá do 2,5 hodiny aktivní výuky, na konci zvládáte snožný oblouk, chápete základy carvingu i co a na co je pluh.

Jedná se o tzv. Přímou výuku lyžování (WEX-DirectMethod) – rovnou vás naučíme lyžovat, aniž byste se musela na konci nějak přeučovat.
K tomu máte speciálně označené a přidělené lyže, které vás jednoduše – poslouchají.
- 99% lyžařských škol používá k výuce tzv. neposlušné = nepřiměřené lyže. Zákazník se pak nejenom trápí – ale musí se použít i tzv. zbytečný mezistupeň ve výuce – učíte se nejprve techniku zatáčení, kterou pak nikdy jezdit nebudete = oblouky v pluhu.
A přitom to jde také jinak.

15. Vy jste se věnoval vrcholově akrobatickému lyžování, ale úraz Vám nedovolil dál závodit – je to tak? Zmiňte nějaký úspěch v tomto sportovním odvětví. Zranil jste se při lyžování? Co se Vám stalo? Byl to důvod, že jste začal podnikat ve zmiňovaném oboru?
Nemám rád „úspěchy“ ve sportu = porazit někoho. Můj největší úspěch byl to, že jsem mohl být při tom.
Že jsem byl jedním z hlavních iniciátorů vzniku nového sportu, Akrobatického lyžování. Že jsem dokázal se skupinou nadšenců vytvořit podmínky pro jeho založení a pro to, aby se v tomhle sportu mohli prosadit i ti nejlepší – např. Aleš Valenta, který by bez naší práce nemohl získat za Českou republiku zlatou olympijskou medaili.
Osobně jsem získal na několika prvních celostátních závodech umístění v první trojce v trojkombinaci, druhé místo v závodech Německého poháru, který byl součástí EP – a pak jsem především trénoval ostatní.
Mimo jiné v mém oddíle byl budoucí trenér Aleše Valenty – Pavel Landa, který také stál později u vzniku mého podnikání.

- úraz - byl to klasický „úraz“ – postupné vyhřeznutí ploténky, která přitlačila nerv v páteři a způsobila 80% ochrnutí dolní končetiny – ztrátu citu a omezení hybnosti od kolene dolů.
Příčinou bylo především přetížení z neustále opakovaných úderů při procvičování přemetů a salt, a z „rotačních dopadů“ z dvojitých svislých rotací.
Pak přišlo všeobecné zatížení při výstavbě rodinného domku – a konec.
Přes půl roku trvající rehabilitace, výpadek v zaměstnání, pád na sportovní dno.

Nebyl to přímý důvod pro podnikání – byl to ale jeden z hlavních „střípků“ v celé skládačce co a jak bych mohl začít dělat. Byl to impuls, který mne srazil mezi začátečníky – a já jsem přišel na to, jak jim lze pomáhat.
Každému, kdo je stejně „slabý“ jako já tenkrát.
Jenomže chápejte to tak – „slabý“ z mého pohledu – z pohledu „ze zhora“. Z mého pohledu byl každý normální člověk, který neuměl přemet na hůlkách nebo výskok na lyžích s rotací v jízdě „postižený“. Postižený tím, že neměl sílu, výdrž a techniku.
Spadl jsem pak mezi ně – a najednou jsem všechno viděl jinak.
Jinak, než většina dnešních „tahounů lyžování“ právě z řad závodníků.

16. Dá se říci, že se Vám koníček stal povoláním?
Na 100% ano, Jinak bych to nedělal.
Navíc – mám podivnou vlastnost – mám větší radost z radosti druhých, než ze své vlastní.
Navíc si prostě nedám pokoj a moje hlava je „nabušená“ nápady.

Připravujeme novou lyžařskou disciplinu = nové motivační závody, mám v hlavě nové možnosti tvorby e-shopů a celého systému internetového prodeje – jen na to najít čas a správného partnera…. A to je to, co mne baví.

17. Asi právě teď Vám začíná sezona? Blíží se zima, lidé se poohlížejí po lyžích. A nebo máte hodně práce i v létě? Pokud je to slabší část roku, co děláte – čemu se věnujete?
V létě máme téměř mrtvou sezonu. Část „volného“ času věnujeme obživě = zajištění stabilního příjmu, takže na poloviční úvazek – 5 hod denně - vypomáhám jedné zahraniční firmě.
To nás v létě živí, firmě vypomáhám i přes zimu. Provozujeme také letní prodej vybraného letního zboží, ale pouze okrajově - škoda mít v létě „mrtvý e-shop“.
V posledním roce jsem se pustil do vývoje sjezdové koloběžky (WEX GravityRoller) s vlastními vynálezy – s úpravami, které mi zase u seriových výrobků chyběly.
Chceme lyžovat i v létě – 20km dlouhé sjezdy šumavských svahů jsou úžasným doplňkem – je to v podstatě letní lyžování – pořád z kopce dolů, obloučky jako na lyžích. Jen na současných koloběžkách se stalo už několik těžkých a smrtelných úrazů – koloběžky všeobecně z kopce špatně brzdí – zadní kolo klouže.
Udělali jsme několik úprav, posílili jsme brzdný účinek o 30-40%, zajistili jsme možnost bezpečnějšího překonání jakékoliv nerovnosti – a snažíme se stroj dostat do výroby.
Ještě to ale asi bude chvilku trvat – v létě je ale najednou co dělat.

18. Jak odpočíváte – relaxujete?
Ujíždíme na víkendy s vlastním karavanem pryč od civilizace - do lesů a k co nejčistějším vodám.
Jsem přírodní typ, civilizace mne ničí a doslova mi vadí. Den na pláži, u průzračné vody, s rodinou – pod vodou i na hladině, to mne dokáže „vzpružit“.
Tak jako celodenní sjezd na koloběžce v lesích Šumavy.. Je tam obrovské množství energie, jen si najít čas na její „sbírání“.

19. Jako vítěz Plzeňského kraje postupujete do celorepublikového finále - to bude 9. prosince v Praze. Jak finále vidíte?
Nebudete tomu věřit, ale je mi opravdu téměř jedno, co bude v tomto směru dál.
Do soutěže nás přihlásil někdo z našich zákazníků a jenom jsem je nechtěl zklamat – proto jsem doplnil dotazník.
Nemám rád se jakkoliv cítit „nějakým vítězem“ a „někoho porazit“ – aby on – ten druhý a další - měl špatný pocit z toho, že byl „horší“. Takže s radostí přenechám ten „vítězný pocit“ někomu, komu to udělá dobře.
Já nemám rád publicitu, dotazy, rozhovory – focení nebo kamery. Nemyslím si, že pro to budu lepší.

Pro mne je mnohem větší odměna, když mi někdo ze zákazníků napíše, jak mu náš nápad, výuka a výrobky - změnili život – a nyní si plnými doušky může dopřát to, o čem snil – a dříve to nešlo – a každý mu tvrdil, že na to nemá… a on byl po naší výuce a s našimi lyžemi už letos 4x v Alpách, tráví konečně s celou rodinou víkendy i na lyžích – a nefotí mne, nechce rozhovor – a nemusím mu vysvětlovat naše KNOW-HOW.
Když v pondělí přijede na lyžařský kurz 10 dětí, které mají strach z lyžování, a hned odpoledne všichni s úsměvem samostatně lyžují – a na konci kurzu mi přijdou poděkovat, že kurz byl pro ně něco jako sen – to chci, to je cíl mojí práce.

Ne certifikát na zdi a blesky foťáků a kamer – to jediné, co bych z případného postupu do finále rád předal dál, je nové pojetí výuky lyžování – to by totiž mohlo pomoci tisícům zájemců o sportování – a především školním lyžařským kurzům, tedy naší další generaci, kterou v současné době likvidují počítače, tablety a mobilní telefony…..

Především proto se nevzdávám další účasti. (Pozn.autora - až do zaslání podmínek pro postup do finálového kola, které mi v době psaní textů pro IDnes nebyly známé / viz. závěrečný díl....")

20. Kolik je Vám let?
Rok výroby 1961 – je to lepší údaj do tisku, než kolik mi je nyní. Ani za 10 let nebude muset čtenář hledat datum vzniku tohoto článku, aby si spočítal můj věk

 

Děkuji za rozhovor.


         Pokračování - závěr
Pokračování